Je jedna hodina ráno a pokouším se nemyslet. Hlavou mi běží spousta zamotaných myšlenek a já bych tak chtěla si trochu odpočinout. Za sebou mám náročný den v práci a vlastně i teď jsme v práci. Chtěla bych usnout, ale copak to jde.

Život se se mnou zahrává a já si připadám jan horské dráze. Jen čekám jak to všechno dopadne.Připadám si ztracená ve svém vlastním světě.

Říká se,že každý máme svého anděla,který nás chrání a jde s ními životem.

Tak já si teď připadám že ten můj se někde ztratil. A tak moc bych ho teď potřebovala....

 Sype se mi vše pod rukama jako domeček z karet a nevím jak dál pokračovat.

Kudy vlastně vede ta správná cesta a proč je život tak krutý a nedokáže aspoň chvíli neházet klacky pod nohy????? Můžu si za to sama?? Asi jo,jen nevím komu sem co udělala,že nemůžu mít v životě aspoň trochu toho štěstí.

Nevím proč zrovna dnes mám tuhle divnou náladu. Přijde mi že se všichni za něčím honíme a víme vůbec za čím se ženeme????? Je vůbec něco nebo někdo kdo to ocení???? Tahle doba je tak uspěchaná a člověku nezbyde nic jiného než se přispůsobit.

Přijde mi že v téhle domě ne!!

Jestli máte někdo jiný názor klidně ho napiště a rozepiště.

 Dnes pšu tento článek zravna tak jak mě napadají slova,možná se to někomu bude zdát chaotické,ale jinak to nejde.

Náhoda,

proč vlastně o tom chci psát ? Je za mnou období,ve kterém se stalo spoustu věcí jak dobrých tak špatných. Za špatné si můžu tak trochu sama a za ty dobré ? Snad náhoda nebo to tak mělo být ?

Neberu život jako náhodu,ale někdy si říkám co je to za moc, co si s námi tak hraje.

Od jara přemýšlím o koupi "nového auta". Před asi tak šesti týdny jsem měla nehodu - autem jsme narazila do jiného.Stálo na parkovišti a odnesli to jen plechy.Ptám se je to náhoda nebo se to stalo proto,že jsem se nedokázala rozhodnout. Jela jsme po dvanáctihodinové směně domů a zřejmě to zavinila únava .- nevím nepamatuju si ten okamžik,jen ten náraz. Všichni mě ubezpečují,že důležitější je že se mi nic nestalo. To je sice pravda,ale já o takových věcech přemýšlím jinak. Víc do hloubky....

To byla ta špatná věc.

Při své práci mám hodně volna a tak jej vyplňuji ještě druhou prací.Ale ještě to pořád nebylo ono. Chtěla jsme svou energii využít i jinde a do cesty mi vstoupila kamarádka. známe se už léta a vykládla mi jak využívá svůj volný čas,kdy má možnost vyjádřit své pocity a emoce tancem, cvičením a různými meditacemi. Už jsme měla možnost to párkrát vyzkoušet a můžu říct,že je to skvělý pocit dělat něco pro sebe a zároveň i pro druhé. A ptám se, je to náhoda, nebo to tak mělo být?

A když se tak dívám kolem sebe ,najednou si uvědomuji,že když chci aby se určité věci stali, většinou se tak stane. A když ne stanou se malé věci,které je potřeba vidět aby se stali ty větší.

V životě by jsme měli hledat cestu, která se nám ukazuje v malích krůčkách a drobnostech..Nic se nestane hned a náhodou,ale stane se to,porto že se tot tak má stát.

Proto by sme se měli dívat kolem sebe a uvidíme co máme dělat.

Díky tomu se mi těch dobrých věcí stává více. Uvědomuji si sama sebe a jsem ráda.

Tak i k nám na hory už přišlo jaro a je v plné kráse......

Proto se všem,kteří chodíte na můj blog omlouvám,že jsem už dlouho nic nenapsala.

Důvodem je prác jaro a já mám tak fůru práce na zahrádce. i tyto krokusy na ní vyrostly...a spousta krásných vyroste a vykvete.

A tím že je velnku svítí sluníčko,nechce se člověku sedět u počítače,raději jsem venku a dobíjím si energii.....

Zkuste to taky hodit starosti za hlavu a jen tak si užívat jaro....moc doporučuji....

Krásné jaro a blížící se měsíc lásky.přeju všem hodně sluníčka.

Káče

Hladit tvoji tvář,v tvých očích vidět hvězdnou zář
držet tě pevně v náručí,budeš mít pocit bezpečí.

Snesl bych ti modré z nebe, v srdci nosil jenom tebe
chtěl bych po tvém boku usínat,první tě ráno přivítat.

Vidět tvůj krásný úsměv ,tvou lásku a úspěch
zlehka něžně tě líbat,do očí se ti dlouze dívat.

U tebe stát vždy dobře poradit,být ti oporou nikdy tě nezradit
dělit se s tebou o všechny slasti,pomoct ti překonat životní pasti.

Držet něžně tvoje ruce,přitom pečovat o tvoje srdce
od pondělka do pátku,ze života udělat ti pohádku.

Vše bych ti chtěl dát co dovolíš,víc než slova snad uvěříš?

                                                                  Kdo zabodl do srdce střepy štěstí,kdo pomůže od bolesti
kdo má hojivou mast na duše bolení,kdo dá k žalu svolení?

Kdo umí vymazat vzpomínky,v hlavě stále tekoucí pramínky
kdo má od hodin klíč,kde čas odnese všechno špatné pryč?

Kdo zpravuje náš osud,odpovídá za to co dělali jsme dosud
kdo řídí naši cestu štěstí,oči krvavé ruce zaťaté v pěsti?

Kdo dal nám právo na lásku,vzápětí sebral tu boží poukázku
                                                 kdo řekne nám kdy se smát,když sami ve tmě musíme stát?

                                                 Kdo rozmrazí srdce a v těle chlad,pomůže znovu milovat
                                                 Kdo nám dá druhou šanci,zahraje k životnímu tanci?

                                                 Má někdo takovou moc,a smíme ho prosit o pomoc?