Už chvíli se chystám,že opět napíši pár řádků,ale nějak mi nevychází čas.Stále někde v práci a i když jsme si říkala,že určitě napíši o své dovolené,nedostala jsme se k tomu.

Až teď jsem si vyšetřila trochu toho času.Letos jsem si dovolenou jak se patří užila.Odcestovala jsem do Irska a tím se mi splnil zároveň i sen podívat se do této země. Sice jsem poprvé letěla letadlem,ale stálo to za to.Spousta lidí mě zrazovalo jaké to je,že je z toho člověku špatně a zalíhá v uších atd. ..... No ale kvůli tomu přece nezahodím takovou příležitost. Mohu říct,že letět letadlem je úžasná věc a nelepší je vzlítání.Ten pocit  jak letíte nahoru a dostáváte se až nad mraky je nádherný.O tom svědčí i tento obrázek.

Sice je Irsko deštivá země,ale já si tam užila ten nejkrásnější týden v roce. Sami Irové prohlašovali ,že takhle tam už dlouho nebylo.  Příroda je vskutku taková jako ji člověk vídá v dokumentech nebo ve filmech.Taková drsná a nedotčená krajina dnešní  uspěchanou dobou.Lidé jsou v pohodě a nejvíc tam potkáte spoustu Poláků.Takže když jako já nerozumíte anglicky,protože jsme se leta učila německy,tak díky tomu, že pocházím od polských hranic ,jsme jim rozuměla.

Užila jsem si i víkend u moře a opravdu je slané :-D

Typické pro Irsko jsou kamenné hrady a zámky.Pár jsme jich prošli a nejvíc co se mi líbilo na tom všem je ,že když si zaplatíte vstup do takového objektu,můžete si jej prohlédnout tak jak sami chcete. Člověk si takové místo proleze od tipického vězení až po nejvyšší věž a nikdo vás neusměrňuje kam až můžete jít.Pouze v místech ,která ještě nejsou opravená jsou zábrany,ale těch tam bylo málo.

Na konec můžu říct,že je to nádherná země do  které se chci určitě ještě vrátit.Vidět kvést horu ,která je zarostlá rododendrony, sedět u jezera a dívat se na tu krásu.

Vítám všechny čtenáře.....

Je na čase abych se vyjádřila k těm slibovaným příjímacím zkouškám.

Řeknu to hned na úvod - u přijímaček jsme neuspěla,ale rozhodně to nevzdávám.

Na jednu stranu mě to mrzí,ale na druhou stranu mám možnost si to zopakovat v červnu.

Byl to pro mne takový krok do neznáma.Jednak jsme se vracela k učivu po devíti letech a poprvé v životě jsme byla u přímaček.Na učňák jsme je nedělali nikdo a na nástavbu mě vzali jen díky prospěchu u zvěrečných. (přímačky na nástuvbu jsem měla zakázány dělat od dochtorů), ale to  je jiná stránka věci.

A jak to vlastně vypadalo? 

Bylo nás asi tak 150 uchazečů - jednak na dálkové studiu tak na denní studium.

Rozdělili nás do 5 skupin a poslali do učeben na zápis. A po té nás seznámili s postupem testu.Na test jsme měli hodinu.Test se skládal ze tří částí.

Všeobecný test - kde bylo 50 otázek zaměřených na politiku,zdravovědu,teologii,ekonomiku,sociologie,psychologii a fylosofii. Na některé otázky jsme koukala jak "tele na nový vrata" :-D.

V českém jazyce šlo o doplňování i/y a malých a velkýc písmen. To v celku v pohodě.

A nakonec to byl test z cizího jazyka - ruština ,němčina nebo angličtina.Vybrala jsme si němčinu.Na to že jsme ji od matury nepoužívala a podívala jsem se na to je týden před přímačkama,to vcelku klaplo.

Takže když to uzavřu neprošla jsme díky všeobecnému testu.Ale aspoň vím na co se přibližně podívat.

Podle slov mého známého,který dělá  v sociálních službách - sociální pracovník zřejmě musí umět popsat danou situaci a nazvat ji latinským pojmem, než aby lidem dokázal pomoci v daných situacích . Sice dělám v sociální sféře jen chvíli,ale nesetkala jsme se tím abychom na klilenty mluvili latinsky a v pojmech ,kterým nerozumí.

A abych to nakonec shrnula, i to je škola života a opět jsme se naučila a poučila o tom, co vše je zapotřebí k tomu aby mohl člověk udělat krok do neznáma. Kde zjistí,že opět je něco nového v jeho životě  na co se musí připravit a učit se.Poté záleží jen na nás s jakou výzvou přijmeme tento krok.

Pro mě je to výzva na další kolo.Nehodlám se jen tak vzdát.Protože v životě máme vždy jen dvě možnosti - buď to chci a nebo nechci.Rozhodnutí záleží jen na nás samotných.

Přeju všem aby se rozhodovali tak aby jim to přineslo štěstí a radost.

Hodně sluníčka do života....

Proč zrovna o učení?

Je to jednoduché.Když jsme byli děti tak nás učení nebavilo,ale určitě se najdou vyjímky.Možná bych k nim taky patřila,kdyby mi moje učitelka tu školu nezprotivila. Dnes už je to jedno čím a proč to bylo.

Základka mi přišla nudná,ale jakmile jsem se dostala na učňák,tak byl najednou život úplně jiný.

Člověk najde nové přátele, život se začíná ubírat jiným směrem......

A nejednou ta doba učení skončí, někdy moc až moc rychle.

Pak už nastane doba rozhodování co dál. Někdo jde na další školu a jiní si říkají na co nám to bude?

Taky jsme si tuhle otázku kladla a díky tomu,že jsme nenašla práci,tak jsme šla ještě studovat,ať mám aspoň maturu.Sice to denní chození do školy byla tak trochu nuda,protože když byl člověk na učňáku měl aspoň praxi a míň učení.Ale i tak se to dalo zvládnout...

Znovu nastalo rozhodování jestli další škola nebo ne. U mě to bylo sice trochu jiný rozhodování,ale o tom nebudu psát...

No a tak pro mě začal čas pracovního nasazení :-)

Už mám za sebou pár let práce a vyzkoušela jsem si pár možností,ab yměl člověk trochu přehled jak to vlastně v tom životě chodí....

Dneska jsme se opět vrhla na učení,čekají mě za tři týdny přímačky na vysokou.Takže mám teď období,že jen sedím u počítače a hledám různé materiály a nebo ležím v testech a vtloukám si to do hlavy. Tak to snad uělám

A co jsem tím vlastně myslela? Že život ať je jaký chce vždycky se učíme něčemu novému.Ať tím že pracujeme,nebo tím že si potřebujeme doplnit vzdělání.

Nikdo nemůže říct,že už se ho učení netýká.Vždyť je to suepr poznávat stále nové věci a hlavně mít možnost se je naučit.

Tak ať vás život baví a vše co v životě chcete udělat, udělejte,stojí to za to.

Je jedna hodina ráno a pokouším se nemyslet. Hlavou mi běží spousta zamotaných myšlenek a já bych tak chtěla si trochu odpočinout. Za sebou mám náročný den v práci a vlastně i teď jsme v práci. Chtěla bych usnout, ale copak to jde.

Život se se mnou zahrává a já si připadám jan horské dráze. Jen čekám jak to všechno dopadne.Připadám si ztracená ve svém vlastním světě.

Říká se,že každý máme svého anděla,který nás chrání a jde s ními životem.

Tak já si teď připadám že ten můj se někde ztratil. A tak moc bych ho teď potřebovala....

 Sype se mi vše pod rukama jako domeček z karet a nevím jak dál pokračovat.

Kudy vlastně vede ta správná cesta a proč je život tak krutý a nedokáže aspoň chvíli neházet klacky pod nohy????? Můžu si za to sama?? Asi jo,jen nevím komu sem co udělala,že nemůžu mít v životě aspoň trochu toho štěstí.

Nevím proč zrovna dnes mám tuhle divnou náladu. Přijde mi že se všichni za něčím honíme a víme vůbec za čím se ženeme????? Je vůbec něco nebo někdo kdo to ocení???? Tahle doba je tak uspěchaná a člověku nezbyde nic jiného než se přispůsobit.

Přijde mi že v téhle domě ne!!

Jestli máte někdo jiný názor klidně ho napiště a rozepiště.

 Dnes pšu tento článek zravna tak jak mě napadají slova,možná se to někomu bude zdát chaotické,ale jinak to nejde.

Náhoda,

proč vlastně o tom chci psát ? Je za mnou období,ve kterém se stalo spoustu věcí jak dobrých tak špatných. Za špatné si můžu tak trochu sama a za ty dobré ? Snad náhoda nebo to tak mělo být ?

Neberu život jako náhodu,ale někdy si říkám co je to za moc, co si s námi tak hraje.

Od jara přemýšlím o koupi "nového auta". Před asi tak šesti týdny jsem měla nehodu - autem jsme narazila do jiného.Stálo na parkovišti a odnesli to jen plechy.Ptám se je to náhoda nebo se to stalo proto,že jsem se nedokázala rozhodnout. Jela jsme po dvanáctihodinové směně domů a zřejmě to zavinila únava .- nevím nepamatuju si ten okamžik,jen ten náraz. Všichni mě ubezpečují,že důležitější je že se mi nic nestalo. To je sice pravda,ale já o takových věcech přemýšlím jinak. Víc do hloubky....

To byla ta špatná věc.

Při své práci mám hodně volna a tak jej vyplňuji ještě druhou prací.Ale ještě to pořád nebylo ono. Chtěla jsme svou energii využít i jinde a do cesty mi vstoupila kamarádka. známe se už léta a vykládla mi jak využívá svůj volný čas,kdy má možnost vyjádřit své pocity a emoce tancem, cvičením a různými meditacemi. Už jsme měla možnost to párkrát vyzkoušet a můžu říct,že je to skvělý pocit dělat něco pro sebe a zároveň i pro druhé. A ptám se, je to náhoda, nebo to tak mělo být?

A když se tak dívám kolem sebe ,najednou si uvědomuji,že když chci aby se určité věci stali, většinou se tak stane. A když ne stanou se malé věci,které je potřeba vidět aby se stali ty větší.

V životě by jsme měli hledat cestu, která se nám ukazuje v malích krůčkách a drobnostech..Nic se nestane hned a náhodou,ale stane se to,porto že se tot tak má stát.

Proto by sme se měli dívat kolem sebe a uvidíme co máme dělat.

Díky tomu se mi těch dobrých věcí stává více. Uvědomuji si sama sebe a jsem ráda.