 Tak už tedy přišla zima,moje nejoblíbenější období.Ze zimy vyzařuje takový zvláštní klid a pocit určité síly. Pro mě je to období kdy dobíjím "baterky". Ale než přišla ,tak jsme tady měli spš jaro a kvetly různé květiny...... Asi je tu i otázka porč je v nadpisu zamotaný svět.... Já si jen letos připadám jak Alenka v říši divů.Jak se všechno tak nějak zamotává,jak v životě tak v okolí. Jsme jak na horské dráze,prtože nikdy nevíte jaká zatáčka nebo propad je na řadě. Tak nějak se mi vrací minulost do mé přítomnosti... Jsme silná vím,to a vím že tohle musím zvládnout.Jen mě občs zůstává rozum stát na d lidským chápání některých lidí..... Proč vlastně si lidi nepřiznají své vlastní chyby a nesnaží se je napravit nejdříve u sebe a pak do toho tahají druhé.Jasně nejsem svatá,ale nejsem ani padlá na hlavu. A pokuď mám nějaký prblém řeším si ho nejdřív u sebe, zametu si před vlastním prahem a budu doufat že nikdo nezná mé chyby a šlápnutí vedle.A ne,že budu tahat ven něco o čem nevím jestli je to pravda a obtěžovat své okolí. Přemýšlím o své budoucnosti,vypadá to že se rýsuje na dobrý časy,jen nevím jestli ta minulostjí neublíží.Budu věřit v to lepší a žádat si o to i na horu ke hvězdám. Asi vám to přijde divný co píšu,ale čtu a učm se z knihy Tajemství,ta mi dává sílu a učí mě jak si poradit a říct o to co chci..... Nejdřím jsem si myslela,že to nejde,ale člověk když něco chce a věří tomu dostane to co chce. Je potřeba si vzít jen to pozitivní a to ostatní si nepřipouštět k tělu,protože jinak by nám to neustále ubližovalo.A jak říká moje kmarádka : vždy je dobré se nejdříve zamyslet a přemýšlet s nadhledem.Zjistit než nědke něco udělám .jestli se mi to nevrátí jako bumerag zpět . Snažím se to tak dělat jen to ještě nejde a občas jednám s horkou hlavou. Což dělám posledních pár měsíců v práci..... Ale budu ráda a šťastná až to zkončí a už budu od té práce osvobozena.... Vím že,když něco chci tak to taky dostanu......a přeji to i vám všem ,kteří čtete mé úvahy...... A na závěr přeju hodně sluníčka v duši.. 
|
 Už chvíli se chystám,že opět napíši pár řádků,ale nějak mi nevychází čas.Stále někde v práci a i když jsme si říkala,že určitě napíši o své dovolené,nedostala jsme se k tomu. Až teď jsem si vyšetřila trochu toho času.Letos jsem si dovolenou jak se patří užila.Odcestovala jsem do Irska a tím se mi splnil zároveň i sen podívat se do této země. Sice jsem poprvé letěla letadlem,ale stálo to za to.Spousta lidí mě zrazovalo jaké to je,že je z toho člověku špatně a zalíhá v uších atd. ..... No ale kvůli tomu přece nezahodím takovou příležitost. Mohu říct,že letět letadlem je úžasná věc a nelepší je vzlítání.Ten pocit jak letíte nahoru a dostáváte se až nad mraky je nádherný.O tom svědčí i tento obrázek. Sice je Irsko deštivá země,ale já si tam užila ten nejkrásnější týden v roce. Sami Irové prohlašovali ,že takhle tam už dlouho nebylo. Příroda je vskutku taková jako ji člověk vídá v dokumentech nebo ve filmech.Taková drsná a nedotčená krajina dnešní uspěchanou dobou.Lidé jsou v pohodě a nejvíc tam potkáte spoustu Poláků.Takže když jako já nerozumíte anglicky,protože jsme se leta učila německy,tak díky tomu, že pocházím od polských hranic ,jsme jim rozuměla. Užila jsem si i víkend u moře a opravdu je slané :-D Typické pro Irsko jsou kamenné hrady a zámky.Pár jsme jich prošli a nejvíc co se mi líbilo na tom všem je ,že když si zaplatíte vstup do takového objektu,můžete si jej prohlédnout tak jak sami chcete. Člověk si takové místo proleze od tipického vězení až po nejvyšší věž a nikdo vás neusměrňuje kam až můžete jít.Pouze v místech ,která ještě nejsou opravená jsou zábrany,ale těch tam bylo málo. Na konec můžu říct,že je to nádherná země do které se chci určitě ještě vrátit.Vidět kvést horu ,která je zarostlá rododendrony, sedět u jezera a dívat se na tu krásu.
|
 Vítám všechny čtenáře..... Je na čase abych se vyjádřila k těm slibovaným příjímacím zkouškám. Řeknu to hned na úvod - u přijímaček jsme neuspěla,ale rozhodně to nevzdávám. Na jednu stranu mě to mrzí,ale na druhou stranu mám možnost si to zopakovat v červnu. Byl to pro mne takový krok do neznáma.Jednak jsme se vracela k učivu po devíti letech a poprvé v životě jsme byla u přímaček.Na učňák jsme je nedělali nikdo a na nástavbu mě vzali jen díky prospěchu u zvěrečných. (přímačky na nástuvbu jsem měla zakázány dělat od dochtorů), ale to je jiná stránka věci. A jak to vlastně vypadalo? Bylo nás asi tak 150 uchazečů - jednak na dálkové studiu tak na denní studium. Rozdělili nás do 5 skupin a poslali do učeben na zápis. A po té nás seznámili s postupem testu.Na test jsme měli hodinu.Test se skládal ze tří částí. Všeobecný test - kde bylo 50 otázek zaměřených na politiku,zdravovědu,teologii,ekonomiku,sociologie,psychologii a fylosofii. Na některé otázky jsme koukala jak "tele na nový vrata" :-D. V českém jazyce šlo o doplňování i/y a malých a velkýc písmen. To v celku v pohodě. A nakonec to byl test z cizího jazyka - ruština ,němčina nebo angličtina.Vybrala jsme si němčinu.Na to že jsme ji od matury nepoužívala a podívala jsem se na to je týden před přímačkama,to vcelku klaplo. Takže když to uzavřu neprošla jsme díky všeobecnému testu.Ale aspoň vím na co se přibližně podívat. Podle slov mého známého,který dělá v sociálních službách - sociální pracovník zřejmě musí umět popsat danou situaci a nazvat ji latinským pojmem, než aby lidem dokázal pomoci v daných situacích . Sice dělám v sociální sféře jen chvíli,ale nesetkala jsme se tím abychom na klilenty mluvili latinsky a v pojmech ,kterým nerozumí.
A abych to nakonec shrnula, i to je škola života a opět jsme se naučila a poučila o tom, co vše je zapotřebí k tomu aby mohl člověk udělat krok do neznáma. Kde zjistí,že opět je něco nového v jeho životě na co se musí připravit a učit se.Poté záleží jen na nás s jakou výzvou přijmeme tento krok. Pro mě je to výzva na další kolo.Nehodlám se jen tak vzdát.Protože v životě máme vždy jen dvě možnosti - buď to chci a nebo nechci.Rozhodnutí záleží jen na nás samotných. Přeju všem aby se rozhodovali tak aby jim to přineslo štěstí a radost. Hodně sluníčka do života....
|
 Je to jednoduché.Když jsme byli děti tak nás učení nebavilo,ale určitě se najdou vyjímky.Možná bych k nim taky patřila,kdyby mi moje učitelka tu školu nezprotivila. Dnes už je to jedno čím a proč to bylo. Základka mi přišla nudná,ale jakmile jsem se dostala na učňák,tak byl najednou život úplně jiný. Člověk najde nové přátele, život se začíná ubírat jiným směrem...... A nejednou ta doba učení skončí, někdy moc až moc rychle. Pak už nastane doba rozhodování co dál. Někdo jde na další školu a jiní si říkají na co nám to bude? Taky jsme si tuhle otázku kladla a díky tomu,že jsme nenašla práci,tak jsme šla ještě studovat,ať mám aspoň maturu.Sice to denní chození do školy byla tak trochu nuda,protože když byl člověk na učňáku měl aspoň praxi a míň učení.Ale i tak se to dalo zvládnout... Znovu nastalo rozhodování jestli další škola nebo ne. U mě to bylo sice trochu jiný rozhodování,ale o tom nebudu psát... No a tak pro mě začal čas pracovního nasazení :-) Už mám za sebou pár let práce a vyzkoušela jsem si pár možností,ab yměl člověk trochu přehled jak to vlastně v tom životě chodí.... Dneska jsme se opět vrhla na učení,čekají mě za tři týdny přímačky na vysokou.Takže mám teď období,že jen sedím u počítače a hledám různé materiály a nebo ležím v testech a vtloukám si to do hlavy. Tak to snad uělám
A co jsem tím vlastně myslela? Že život ať je jaký chce vždycky se učíme něčemu novému.Ať tím že pracujeme,nebo tím že si potřebujeme doplnit vzdělání. Nikdo nemůže říct,že už se ho učení netýká.Vždyť je to suepr poznávat stále nové věci a hlavně mít možnost se je naučit.
Tak ať vás život baví a vše co v životě chcete udělat, udělejte,stojí to za to.
|
