Článek Pomoc trochu jinak.... II.
Komentáře k článku: Pomoc trochu jinak.... II.
constricted: Jsi neobyčejný člověk! Opravdu tě obdivuji! nejen,že krásně píšeš,máš i takavou neobvyklou citivost a lásku k lidem. Těší tě svět kolem tebe a prostě nemám slov! Smím si tě dát do odkazů?
kacatkokac: Ahojík,určitě můžeš 
Tak to mě naučila můj hendicap. Vím,že není jednoduché se smířit s takovou situací. Ale člověk prostě musí bojovat a někdy i světrnými mlýny. A jsem ráda,že svoje informace které mám můžu využít a zároveň poznám i další možnosti. Je to pro mě hnací stroj.
hospodynka: Obdivuji tě a obdivuji všechny, kdo dokáží v sociálních službách pracovat, ta práce mi přijde ukrutně náročná fyzicky i psychicky.
kacatkokac: Ahojky Hospodyňko,náročné je to na čas a člověk musí být neoblomný v tom na co má dotyčný nárok.Protože jinak lidi ,kteří by onemocněli,zůstali by zavření doma a nemohli by si užívat života se vším co mu nabízí.
Nejhorší co na tom je,když si naši politici vymyslí pro nás papírovou práci a na pomoc lidem pak toho času nezbyde.Ale pereme se co se dá
Život je boj a musíme bojovat a nevzdávat se.Nejenom my v sociální sféře,ale všichni..... 
contritus: Do podobné situace jsem se dostala po operaci i já. Je to na dlouhé psaní, ale byla jsem "vysloveně vykopnuta z nemocnice", aniž by mne někdo dostal na nohy, tedy na berle - já zůstala málem půl roku připoutaná na lůžko a nakonec mi manžel sehnal soukromou rehabilitaci.
Jinak, jeden čas jsem pracovala jako dobrovolník a pak i osobní asistent - bylo to náročné, ale i zajímavé.