Zklamání

Sedím a dívám se jak život rozdává radost ,lásku a bohužel i zklamání.

Zklamání bolí a nejvíc bolí, když zklame člověk blízký a horší je to pokuď je to někdo z rodiny. Je to jak když se z klidného jezera stane bouře nevítaných rozměrů, kterou dokáže způsobit jeden člověk. Napíši jen ,že je to můj bratr,jméno neuvádím.Možná si budete říkat proč,ale já chci pokuď si to bude číst - možná , snad - aby si uvědomil,že život se netočí jen kolem něj. A taky proto,že vlastně ani v jednou jsme jméno neuvedla a neporuším to ani teď.

Taky si možná budete říkat,proč to píšu sem a neřeknu mu to.Problém je v tom,že svoje jsem mu již řekla a nepochopil co jsme mu vlastně říkala.....

Vezmu to jen ve zrkatce. Tak jako každý druhý je šťasten,když najde toho pravého,založí si rodinu a pak přijde období " krize". Můj názor je když si to mezi sebou nevyříkají nedojdou k závěru. A tím,že si budou dělat naschváli se takynic nevyřeší. Důležité je komunikovat. Jenže to můj bratr neumí,prostě se jen urazí a nemluví s nikým,jen oolí dává najevo,že on je nevětší chudák a musí ho všichni litovat. Jasně tak,když spolu nechtějí žít,fajn rozejděte se v klidu a netahejte do toho děti.

Jak už to bývá,našel si novou přítelkyni a mě to přišlo,že našel někoho,kdo je mu roven.Hlavně proto,že chtěla jezdit kamionem a spolu chtěli brázdit cesty Evropou. jenže jak už to bývá,odešla od něj. 

Dnes mu zbyli jen dluhy bez lásky pohlazení a pochopení.

Ale kdo dnes nemá problémy s financema,láskou,kdo může říct,že mu život uhladil rovnou cestičku ke štěstí a spokojenosti???

Chtěla jsme mu pomoci tím,že ho zkusím nasměrovat jiným  směrem a hlavně jiným myšlením a pohledem na svět.Vysvětlit,že všechno má svůj čas a zase bude líp. Setkala jsem se jen s tím,že mu nerozumím a nedokážu pomoci. A že nedokážu pochopit co je láska pohlazení a mít někoho rád. Protože on je jedinej komu život nedal tu možnost mít vše.On je nejvíc nemocný a vždy chtěl žít pro druhé.

To mě zklamalo nejvíc,protože má dva zdravé syny,kteří mu lásku,kterou by jim dal,zase opět vrátí. Zas tak nemocen není, jsou to zažívací problémy. Jenže život byl k jiným lidem krutější................... A když jsme mu řekla aby pomohl tedy těm ,kteří to potřebují,setkala jsme se jen s pohrdáním.

Nejvíc ze všeho je mi ho líto,protože neví ještě jaký život je. Nedokáž s ním teď komunikovat,protože tím ublížil i mě osobně. Vím co to je, když člověk ztratí lásku. Život jde dál a musí žít,bojovat.Nic v životě není zadarmo...

Přeju všem ať se nkdy nezklamete,tak jako já.....................

Hodně sluníčka