Čas

Čas utíká strašně rychle a najednou člověk zjjistí,že uteklo spousty vody v potoce... Venku se příroda chystá na podzim a než se naděje bude tu zima..... Rok se s rokem sejde a to co si na začátku roku myslel,že bude nový směr do života,tak se ztrácí v nejistotě.

  Sliby kterým člověk chtěl věřit se neplní,ale někde v skrytu duše tajně doufá,že se  to změní.... Dovolí vůbec čas aby se to stalo??? Neví čemu věřit a času už vůbec ne.... Ten jen utíká a najednou se podívá člověk zpátky a zjistí o co všechno asi přišel.....I tak pevně věří,že se to dá napravit,ale bude to mít ještě sílu na to,aby zvládl  vzdalující se pocit klidu a naděje.....

Nebo má věřit vnitřnímu hlasu,který mu říká,aby už toho nechal - lítání v oblacích a raději stál pevně nohama na zemi. Je sice krásné utíkat myšlenkami pryč od všeho,ale čas je neúprosný a tvrdě ukazuje,že pánem je stále on.... On ,který nám nedá nic zadarmo a zároveň utíká mílovými kroky vpřed,jen člověk mu nechce podlehnout a vzdoruje. Využívá právě těch myšlenkových útěků,aby se měl kde schovat. Ale na jak dlouho????? A nebude lepší raději přestat snít a podívat se pravdě tvrdě do očí???? Jenže jaká to je vlastně pravda....... vymyslet se toho dá spoustu a fantazie se meze nekladou,bohužel..... :-(