Když svět zahalí tma já jdu spát,čekám až vstoupíš do snu mám tě rád
přivřu víčka a uklidni se mysl,s tebou chci hledat ten pravý smysl.
Vidím jak beru tvé něžné srdce do dlaní,v uších mi zní tvé jemné šeptání
v duchu se modlím ať nepřijde den,nechci tě ztratit si nejkrásnější sen.

Co používáš za kouzla rozum se mi ztrácí,patří ti každá myšlenka si moji inspirací
jsi pro mě slunce co rozvine květ,si pro mě člověk z kterým chci objevovat svět.
Chci se tě dotýkat svou něžnou dlaní,chci ti říct ať navždy si mou krásnou paní
jen koukat ti do očí jak hvězdy se v nich třpytí, natrhat ti náruč lučního kvítí.

Přivoněl bych k tobě jako k nejkrásnější růži,hladil bych tvoji sametovou kůži
jak vítr čechral bych tvé zlaté vlasy,nikdy se nenabažím tvé božské krásy.
Přál bych si být zrcadlo kde odráží se tvoje tvář,tvůj úsměv je jak slunce zář
co očima až k srdci prochází,ať zůstane tam věčně a nikdy ti neschází.

Podívat se do tvých očí a vědět co chceš říct,lodí lásky pak plout až na měsíc
tvé jméno zni jak zvony kostelů,mému uchu tak lahodně jak zpěv andělů.
O tvé kráse bych chtěl napsat miliony vět,co cítím jak mi je ať ví celí svět
kdybych byl malíř nakreslil bych tě na nebe,ať všichni vědí že stojím jen o tebe
Má krásko