 držet tě pevně v náručí,budeš mít pocit bezpečí. Snesl bych ti modré z nebe, v srdci nosil jenom tebe chtěl bych po tvém boku usínat,první tě ráno přivítat. Vidět tvůj krásný úsměv ,tvou lásku a úspěch zlehka něžně tě líbat,do očí se ti dlouze dívat. U tebe stát vždy dobře poradit,být ti oporou nikdy tě nezradit dělit se s tebou o všechny slasti,pomoct ti překonat životní pasti. Držet něžně tvoje ruce,přitom pečovat o tvoje srdce od pondělka do pátku,ze života udělat ti pohádku. Vše bych ti chtěl dát co dovolíš,víc než slova snad uvěříš? |
|
Kdo zabodl do srdce stře |
|
Všechny tyto básničky jsou psány mým netovým kamarádem Gornem. Píše úžasným stylem a v jeho básních je pravda a život.Stačí jen číst a přemýšlet...... Moc děkuji,že je tady můžu vkládat......  Nesuďte mě prosím,za tmu co v srdci nosím. Občas byla v srdci mém tma jak v ranci,já promarnil tak spoustu šancí. Nesuďte mě prosím,za věci co v duši nosím. Narodila se nevinná a měla svoje touhy,osud svým přístupem nadělal šmouhy. Nesuďte mě prosím,za tělo když v něm srdce a duši nosím. Pomalu chátrá zub času je znát,ztrácí svou krásu když večer jde spát Soudí nás ti co nosí v sobě bolest možná jsme vinni,každý je zodpovědný za své činy. Zodpovídat se budu jen nejvyššímu soudu,za to že v životě měl sem jen touhu. Příjmu svůj trest a budu se kát,před popravou o jednu věc chtěl bych však požádat. Pokud mě pošlou znovu na zpět,ať nechají mi životní zkušenost až půjdu na svět. Až poznám lásku ať chráním jí životem,až přijde štěstí ať nestojí za plotem. Chránit si zdraví varovat se chyb rozeznat lež,to je to jediné co v životě chceš. |
|
Někdy se dva cizí lidé potkají,jen tak se pozdraví ani se neznají  |
 Každým sbohem se v nás něco nalomí,žádný doktor to už nespojí každým sbohem srdce se láme,sice krev neteče jen bolest máme. Každým sbohem se dvě srdce loučí,společný osud tím potom končí každým sbohem upadáš do žaláře,v noci potají pláčeš do polštáře. Vše i své kladné stránky má,tím sbohem něco končí něco začíná jedině čas ten nás z toho dostane,smutné otupí vzpomínka zůstane. Bolest pak ustane a mi si říkáme,že je tu nový den zas volně dýcháme opět na oblohu jasné slunce vyjde, někdo nový nám do života přijde. Člověk pak odpustí sobě i světu,položí si jednu prostinkou větu zda sbohem stálo za tolik bolesti,když otevřelo nám novou cestu ke štěstí. Z chyb se pak učíme lepšími být,na životní cestu z čistým srdcem jít tak zase vstaneme a začneme znovu,jen si pak přejeme vyhnout se slovu. Sbohem!!! Děkuji za každé sbohem co mě posunulo dál. |