Náhoda ????
Náhoda,
proč vlastně o tom chci psát ? Je za mnou období,ve kterém se stalo spoustu věcí jak dobrých tak špatných. Za špatné si můžu tak trochu sama a za ty dobré ? Snad náhoda nebo to tak mělo být ?
Neberu život jako náhodu,ale někdy si říkám co je to za moc, co si s námi tak hraje.
Od jara přemýšlím o koupi "nového auta". Před asi tak šesti týdny jsem měla nehodu - autem jsme narazila do jiného.Stálo na parkovišti a odnesli to jen plechy.Ptám se je to náhoda nebo se to stalo proto,že jsem se nedokázala rozhodnout. Jela jsme po dvanáctihodinové směně domů a zřejmě to zavinila únava .- nevím nepamatuju si ten okamžik,jen ten náraz. Všichni mě ubezpečují,že důležitější je že se mi nic nestalo. To je sice pravda,ale já o takových věcech přemýšlím jinak. Víc do hloubky....
To byla ta špatná věc.
Při své práci mám hodně volna a tak jej vyplňuji ještě druhou prací.Ale ještě to pořád nebylo ono. Chtěla jsme svou energii využít i jinde a do cesty mi vstoupila kamarádka. známe se už léta a vykládla mi jak využívá svůj volný čas,kdy má možnost vyjádřit své pocity a emoce tancem, cvičením a různými meditacemi. Už jsme měla možnost to párkrát vyzkoušet a můžu říct,že je to skvělý pocit dělat něco pro sebe a zároveň i pro druhé. A ptám se, je to náhoda, nebo to tak mělo být?
A když se tak dívám kolem sebe ,najednou si uvědomuji,že když chci aby se určité věci stali, většinou se tak stane. A když ne stanou se malé věci,které je potřeba vidět aby se stali ty větší.
V životě by jsme měli hledat cestu, která se nám ukazuje v malích krůčkách a drobnostech..Nic se nestane hned a náhodou,ale stane se to,porto že se tot tak má stát.
Proto by sme se měli dívat kolem sebe a uvidíme co máme dělat.
Díky tomu se mi těch dobrých věcí stává více. Uvědomuji si sama sebe a jsem ráda.
Co všechno bych chtěl
Hladit tvoji tvář,v tvých očích vidět hvězdnou zář
držet tě pevně v náručí,budeš mít pocit bezpečí.
Snesl bych ti modré z nebe, v srdci nosil jenom tebe
chtěl bych po tvém boku usínat,první tě ráno přivítat.
Vidět tvůj krásný úsměv ,tvou lásku a úspěch
zlehka něžně tě líbat,do očí se ti dlouze dívat.
U tebe stát vždy dobře poradit,být ti oporou nikdy tě nezradit
dělit se s tebou o všechny slasti,pomoct ti překonat životní pasti.
Držet něžně tvoje ruce,přitom pečovat o tvoje srdce
od pondělka do pátku,ze života udělat ti pohádku.
Vše bych ti chtěl dát co dovolíš,víc než slova snad uvěříš?
KDO?
Kdo zabodl do srdce stře
py štěstí,kdo pomůže od bolesti
kdo má hojivou mast na duše bolení,kdo dá k žalu svolení?
Kdo umí vymazat vzpomínky,v hlavě stále tekoucí pramínky
kdo má od hodin klíč,kde čas odnese všechno špatné pryč?
Kdo zpravuje náš osud,odpovídá za to co dělali jsme dosud
kdo řídí naši cestu štěstí,oči krvavé ruce zaťaté v pěsti?
Kdo dal nám právo na lásku,vzápětí sebral tu boží poukázku
kdo řekne nám kdy se smát,když sami ve tmě musíme stát?
Kdo rozmrazí srdce a v těle chlad,pomůže znovu milovat
Kdo nám dá druhou šanci,zahraje k životnímu tanci?
Má někdo takovou moc,a smíme ho prosit o pomoc?
Poslední soud
Všechny tyto básničky jsou psány mým netovým kamarádem Gornem.
Píše úžasným stylem a v jeho básních je pravda a život.Stačí jen číst a přemýšlet......
Moc děkuji,že je tady můžu vkládat......
Občas byla v srdci mém tma jak v ranci,já promarnil tak spoustu šancí.
Nesuďte mě prosím,za věci co v duši nosím.
Narodila se nevinná a měla svoje touhy,osud svým přístupem nadělal šmouhy.
Nesuďte mě prosím,za tělo když v něm srdce a duši nosím.
Pomalu chátrá zub času je znát,ztrácí svou krásu když večer jde spát
Soudí nás ti co nosí v sobě bolest možná jsme vinni,každý je zodpovědný za své činy.
Zodpovídat se budu jen nejvyššímu soudu,za to že v životě měl sem jen touhu.
Příjmu svůj trest a budu se kát,před popravou o jednu věc chtěl bych však požádat.
Pokud mě pošlou znovu na zpět,ať nechají mi životní zkušenost až půjdu na svět.
Až poznám lásku ať chráním jí životem,až přijde štěstí ať nestojí za plotem.
Chránit si zdraví varovat se chyb rozeznat lež,to je to jediné co v životě chceš.
Nesuďme lásku
Někdy se dva cizí lidé potkají,jen tak se pozdraví ani se neznají
tak osud ukáže jim vůli svou,oni pak životem ruku v ruce jdou.
Do srdce dostaví se krásný cit,oba chtějí jeden pro druhého žít
a láska nasadí ti růžové brýle,prožíváme ty nejkrásnější chvíle.
Však záleží jen na těch dvou,zda půjdou cestou společnou
zda zdolají životní strasti,přeskočí všechny nastražené pasti.
Mohou spolu prožívat svůj sen,nebo udělat si z života černý den
mohou se milovat a spolu žít,nebo nenávidět a v bolesti se mstít.
Nezradí láska zradí nás ten,z kým si chtěl snít svůj životní sen
já říkám vám že je to tak,odejde jen ten co přestal milovat.
Láska za to nemůže je to jen cit,na lidech záleží zda chtějí spolu být. 