Čas utíká strašně rychle a najednou člověk zjjistí,že uteklo spousty vody v potoce... Venku se příroda chystá na podzim a než se naděje bude tu zima..... Rok se s rokem sejde a to co si na začátku roku myslel,že bude nový směr do života,tak se ztrácí v nejistotě.

  Sliby kterým člověk chtěl věřit se neplní,ale někde v skrytu duše tajně doufá,že se  to změní.... Dovolí vůbec čas aby se to stalo??? Neví čemu věřit a času už vůbec ne.... Ten jen utíká a najednou se podívá člověk zpátky a zjistí o co všechno asi přišel.....I tak pevně věří,že se to dá napravit,ale bude to mít ještě sílu na to,aby zvládl  vzdalující se pocit klidu a naděje.....

Nebo má věřit vnitřnímu hlasu,který mu říká,aby už toho nechal - lítání v oblacích a raději stál pevně nohama na zemi. Je sice krásné utíkat myšlenkami pryč od všeho,ale čas je neúprosný a tvrdě ukazuje,že pánem je stále on.... On ,který nám nedá nic zadarmo a zároveň utíká mílovými kroky vpřed,jen člověk mu nechce podlehnout a vzdoruje. Využívá právě těch myšlenkových útěků,aby se měl kde schovat. Ale na jak dlouho????? A nebude lepší raději přestat snít a podívat se pravdě tvrdě do očí???? Jenže jaká to je vlastně pravda....... vymyslet se toho dá spoustu a fantazie se meze nekladou,bohužel..... :-(

Vítám všechny čtenáře.....

Je na čase abych se vyjádřila k těm slibovaným příjímacím zkouškám.

Řeknu to hned na úvod - u přijímaček jsme neuspěla,ale rozhodně to nevzdávám.

Na jednu stranu mě to mrzí,ale na druhou stranu mám možnost si to zopakovat v červnu.

Byl to pro mne takový krok do neznáma.Jednak jsme se vracela k učivu po devíti letech a poprvé v životě jsme byla u přímaček.Na učňák jsme je nedělali nikdo a na nástavbu mě vzali jen díky prospěchu u zvěrečných. (přímačky na nástuvbu jsem měla zakázány dělat od dochtorů), ale to  je jiná stránka věci.

A jak to vlastně vypadalo? 

Bylo nás asi tak 150 uchazečů - jednak na dálkové studiu tak na denní studium.

Rozdělili nás do 5 skupin a poslali do učeben na zápis. A po té nás seznámili s postupem testu.Na test jsme měli hodinu.Test se skládal ze tří částí.

Všeobecný test - kde bylo 50 otázek zaměřených na politiku,zdravovědu,teologii,ekonomiku,sociologie,psychologii a fylosofii. Na některé otázky jsme koukala jak "tele na nový vrata" :-D.

V českém jazyce šlo o doplňování i/y a malých a velkýc písmen. To v celku v pohodě.

A nakonec to byl test z cizího jazyka - ruština ,němčina nebo angličtina.Vybrala jsme si němčinu.Na to že jsme ji od matury nepoužívala a podívala jsem se na to je týden před přímačkama,to vcelku klaplo.

Takže když to uzavřu neprošla jsme díky všeobecnému testu.Ale aspoň vím na co se přibližně podívat.

Podle slov mého známého,který dělá  v sociálních službách - sociální pracovník zřejmě musí umět popsat danou situaci a nazvat ji latinským pojmem, než aby lidem dokázal pomoci v daných situacích . Sice dělám v sociální sféře jen chvíli,ale nesetkala jsme se tím abychom na klilenty mluvili latinsky a v pojmech ,kterým nerozumí.

A abych to nakonec shrnula, i to je škola života a opět jsme se naučila a poučila o tom, co vše je zapotřebí k tomu aby mohl člověk udělat krok do neznáma. Kde zjistí,že opět je něco nového v jeho životě  na co se musí připravit a učit se.Poté záleží jen na nás s jakou výzvou přijmeme tento krok.

Pro mě je to výzva na další kolo.Nehodlám se jen tak vzdát.Protože v životě máme vždy jen dvě možnosti - buď to chci a nebo nechci.Rozhodnutí záleží jen na nás samotných.

Přeju všem aby se rozhodovali tak aby jim to přineslo štěstí a radost.

Hodně sluníčka do života....

Náhoda,

proč vlastně o tom chci psát ? Je za mnou období,ve kterém se stalo spoustu věcí jak dobrých tak špatných. Za špatné si můžu tak trochu sama a za ty dobré ? Snad náhoda nebo to tak mělo být ?

Neberu život jako náhodu,ale někdy si říkám co je to za moc, co si s námi tak hraje.

Od jara přemýšlím o koupi "nového auta". Před asi tak šesti týdny jsem měla nehodu - autem jsme narazila do jiného.Stálo na parkovišti a odnesli to jen plechy.Ptám se je to náhoda nebo se to stalo proto,že jsem se nedokázala rozhodnout. Jela jsme po dvanáctihodinové směně domů a zřejmě to zavinila únava .- nevím nepamatuju si ten okamžik,jen ten náraz. Všichni mě ubezpečují,že důležitější je že se mi nic nestalo. To je sice pravda,ale já o takových věcech přemýšlím jinak. Víc do hloubky....

To byla ta špatná věc.

Při své práci mám hodně volna a tak jej vyplňuji ještě druhou prací.Ale ještě to pořád nebylo ono. Chtěla jsme svou energii využít i jinde a do cesty mi vstoupila kamarádka. známe se už léta a vykládla mi jak využívá svůj volný čas,kdy má možnost vyjádřit své pocity a emoce tancem, cvičením a různými meditacemi. Už jsme měla možnost to párkrát vyzkoušet a můžu říct,že je to skvělý pocit dělat něco pro sebe a zároveň i pro druhé. A ptám se, je to náhoda, nebo to tak mělo být?

A když se tak dívám kolem sebe ,najednou si uvědomuji,že když chci aby se určité věci stali, většinou se tak stane. A když ne stanou se malé věci,které je potřeba vidět aby se stali ty větší.

V životě by jsme měli hledat cestu, která se nám ukazuje v malích krůčkách a drobnostech..Nic se nestane hned a náhodou,ale stane se to,porto že se tot tak má stát.

Proto by sme se měli dívat kolem sebe a uvidíme co máme dělat.

Díky tomu se mi těch dobrých věcí stává více. Uvědomuji si sama sebe a jsem ráda.

Hladit tvoji tvář,v tvých očích vidět hvězdnou zář
držet tě pevně v náručí,budeš mít pocit bezpečí.

Snesl bych ti modré z nebe, v srdci nosil jenom tebe
chtěl bych po tvém boku usínat,první tě ráno přivítat.

Vidět tvůj krásný úsměv ,tvou lásku a úspěch
zlehka něžně tě líbat,do očí se ti dlouze dívat.

U tebe stát vždy dobře poradit,být ti oporou nikdy tě nezradit
dělit se s tebou o všechny slasti,pomoct ti překonat životní pasti.

Držet něžně tvoje ruce,přitom pečovat o tvoje srdce
od pondělka do pátku,ze života udělat ti pohádku.

Vše bych ti chtěl dát co dovolíš,víc než slova snad uvěříš?

                                                                  Kdo zabodl do srdce střepy štěstí,kdo pomůže od bolesti
kdo má hojivou mast na duše bolení,kdo dá k žalu svolení?

Kdo umí vymazat vzpomínky,v hlavě stále tekoucí pramínky
kdo má od hodin klíč,kde čas odnese všechno špatné pryč?

Kdo zpravuje náš osud,odpovídá za to co dělali jsme dosud
kdo řídí naši cestu štěstí,oči krvavé ruce zaťaté v pěsti?

Kdo dal nám právo na lásku,vzápětí sebral tu boží poukázku
                                                 kdo řekne nám kdy se smát,když sami ve tmě musíme stát?

                                                 Kdo rozmrazí srdce a v těle chlad,pomůže znovu milovat
                                                 Kdo nám dá druhou šanci,zahraje k životnímu tanci?

                                                 Má někdo takovou moc,a smíme ho prosit o pomoc?