Tak už tedy přišla zima,moje nejoblíbenější období.Ze zimy vyzařuje takový zvláštní klid a pocit určité síly. Pro mě je to období kdy dobíjím  "baterky".

Ale než přišla ,tak jsme tady měli spš jaro a kvetly různé květiny......

Asi je tu i otázka porč je v nadpisu zamotaný svět....

Já si jen letos připadám jak Alenka v říši divů.Jak se všechno tak nějak zamotává,jak v životě tak v okolí.

Jsme jak na horské dráze,prtože nikdy nevíte jaká zatáčka nebo propad je na řadě. Tak nějak se mi vrací minulost do mé přítomnosti...

Jsme silná vím,to a vím že tohle musím zvládnout.Jen mě občs zůstává rozum stát na d lidským chápání některých lidí.....

Proč vlastně si lidi nepřiznají své vlastní chyby a nesnaží se je napravit nejdříve u sebe a pak do toho tahají druhé.Jasně nejsem svatá,ale nejsem ani padlá na hlavu.

A pokuď mám nějaký prblém řeším si ho nejdřív u sebe, zametu si před vlastním prahem a budu doufat že nikdo nezná mé chyby a šlápnutí vedle.A ne,že budu tahat ven něco o čem nevím jestli je to pravda a obtěžovat své okolí.

Přemýšlím o své budoucnosti,vypadá to že se rýsuje na dobrý časy,jen nevím jestli ta minulostjí neublíží.Budu věřit v to lepší a žádat si o to i na horu ke hvězdám.       Asi vám to přijde divný co píšu,ale čtu a učm se z knihy Tajemství,ta mi dává sílu a učí mě jak si poradit a říct o to co chci.....

Nejdřím jsem si myslela,že to nejde,ale člověk když něco chce a věří tomu dostane to co chce.

Je potřeba si vzít jen to pozitivní a to ostatní si nepřipouštět k tělu,protože jinak by nám to neustále ubližovalo.A jak říká moje kmarádka : vždy je dobré se nejdříve zamyslet a přemýšlet s nadhledem.Zjistit než nědke něco udělám .jestli se mi to nevrátí jako bumerag zpět . Snažím se to tak dělat jen to ještě nejde a občas jednám s horkou hlavou. Což dělám posledních pár měsíců v práci..... Ale budu ráda a šťastná až to zkončí a už budu od té práce osvobozena....

Vím že,když něco chci tak to taky dostanu......a přeji to i vám všem ,kteří čtete mé úvahy......

A na závěr přeju hodně sluníčka v duši..

Proč zrovna o učení?

Je to jednoduché.Když jsme byli děti tak nás učení nebavilo,ale určitě se najdou vyjímky.Možná bych k nim taky patřila,kdyby mi moje učitelka tu školu nezprotivila. Dnes už je to jedno čím a proč to bylo.

Základka mi přišla nudná,ale jakmile jsem se dostala na učňák,tak byl najednou život úplně jiný.

Člověk najde nové přátele, život se začíná ubírat jiným směrem......

A nejednou ta doba učení skončí, někdy moc až moc rychle.

Pak už nastane doba rozhodování co dál. Někdo jde na další školu a jiní si říkají na co nám to bude?

Taky jsme si tuhle otázku kladla a díky tomu,že jsme nenašla práci,tak jsme šla ještě studovat,ať mám aspoň maturu.Sice to denní chození do školy byla tak trochu nuda,protože když byl člověk na učňáku měl aspoň praxi a míň učení.Ale i tak se to dalo zvládnout...

Znovu nastalo rozhodování jestli další škola nebo ne. U mě to bylo sice trochu jiný rozhodování,ale o tom nebudu psát...

No a tak pro mě začal čas pracovního nasazení :-)

Už mám za sebou pár let práce a vyzkoušela jsem si pár možností,ab yměl člověk trochu přehled jak to vlastně v tom životě chodí....

Dneska jsme se opět vrhla na učení,čekají mě za tři týdny přímačky na vysokou.Takže mám teď období,že jen sedím u počítače a hledám různé materiály a nebo ležím v testech a vtloukám si to do hlavy. Tak to snad uělám

A co jsem tím vlastně myslela? Že život ať je jaký chce vždycky se učíme něčemu novému.Ať tím že pracujeme,nebo tím že si potřebujeme doplnit vzdělání.

Nikdo nemůže říct,že už se ho učení netýká.Vždyť je to suepr poznávat stále nové věci a hlavně mít možnost se je naučit.

Tak ať vás život baví a vše co v životě chcete udělat, udělejte,stojí to za to.

Je jedna hodina ráno a pokouším se nemyslet. Hlavou mi běží spousta zamotaných myšlenek a já bych tak chtěla si trochu odpočinout. Za sebou mám náročný den v práci a vlastně i teď jsme v práci. Chtěla bych usnout, ale copak to jde.

Život se se mnou zahrává a já si připadám jan horské dráze. Jen čekám jak to všechno dopadne.Připadám si ztracená ve svém vlastním světě.

Říká se,že každý máme svého anděla,který nás chrání a jde s ními životem.

Tak já si teď připadám že ten můj se někde ztratil. A tak moc bych ho teď potřebovala....

 Sype se mi vše pod rukama jako domeček z karet a nevím jak dál pokračovat.

Kudy vlastně vede ta správná cesta a proč je život tak krutý a nedokáže aspoň chvíli neházet klacky pod nohy????? Můžu si za to sama?? Asi jo,jen nevím komu sem co udělala,že nemůžu mít v životě aspoň trochu toho štěstí.

Nevím proč zrovna dnes mám tuhle divnou náladu. Přijde mi že se všichni za něčím honíme a víme vůbec za čím se ženeme????? Je vůbec něco nebo někdo kdo to ocení???? Tahle doba je tak uspěchaná a člověku nezbyde nic jiného než se přispůsobit.

Přijde mi že v téhle domě ne!!

Jestli máte někdo jiný názor klidně ho napiště a rozepiště.

 Dnes pšu tento článek zravna tak jak mě napadají slova,možná se to někomu bude zdát chaotické,ale jinak to nejde.

Je večer a já přemýšlím o čem jsem to vlastně chtěla psát.

Najednou se to vytratilo a zbylo jen ticho a večerní klid. Venku je zataženo,chvílemi spadne pár kapek a já se těším,jestli začne trochu pršet,bude se mi krásně usínat.

A to proto,že mám nad postelí střešní okno a miluju jak kapky bubnují na okno. Občas v dálce zaštěká pes a opět je ticho ....

Znáte ten pocit,kdy vám k životu stačí takhle krása???? Já ho mám nejraději a vím,ž tuhle chvíli mi nikdo nevezme. Mám prostor na přemýšlení a nejsem ničím a nikým rušena.

Nádhera sama o sobě.......

Nebudu rušit ten kllid a přeju hodně sluníčka ....