Je večer a já přemýšlím o čem jsem to vlastně chtěla psát.

Najednou se to vytratilo a zbylo jen ticho a večerní klid. Venku je zataženo,chvílemi spadne pár kapek a já se těším,jestli začne trochu pršet,bude se mi krásně usínat.

A to proto,že mám nad postelí střešní okno a miluju jak kapky bubnují na okno. Občas v dálce zaštěká pes a opět je ticho ....

Znáte ten pocit,kdy vám k životu stačí takhle krása???? Já ho mám nejraději a vím,ž tuhle chvíli mi nikdo nevezme. Mám prostor na přemýšlení a nejsem ničím a nikým rušena.

Nádhera sama o sobě.......

Nebudu rušit ten kllid a přeju hodně sluníčka ....

Sedím a dívám se jak život rozdává radost ,lásku a bohužel i zklamání.

Zklamání bolí a nejvíc bolí, když zklame člověk blízký a horší je to pokuď je to někdo z rodiny. Je to jak když se z klidného jezera stane bouře nevítaných rozměrů, kterou dokáže způsobit jeden člověk.

Pomoc.....

Už jednou jsem zde psala o pomoci.A bohužel jsme se v tomto týdnu setkala se situací,která mi nedá spát.

Pracuji v sociálním prostředí se zdravotně postiženými lidmi. Je to velmi potřebná práce a je to určitá forma důležité pomoci - té odborné.Teď nechci

Proč

si každý člověk dívá na to jak kdo vypadá?

Vždyť opravdová krása není na povrchu těla.Ta se přece ukrývá uvnitř člověka.Tak nevím proč je spousta lidí tak povrchních a nedokáže

Důležité je mít kamarády,kteří pochopí a nevyčítají....