Je jedna hodina ráno a pokouším se nemyslet. Hlavou mi běží spousta zamotaných myšlenek a já bych tak chtěla si trochu odpočinout. Za sebou mám náročný den v práci a vlastně i teď jsme v práci. Chtěla bych usnout, ale copak to jde.

Život se se mnou zahrává a já si připadám jan horské dráze. Jen čekám jak to všechno dopadne.Připadám si ztracená ve svém vlastním světě.

Říká se,že každý máme svého anděla,který nás chrání a jde s ními životem.

Tak já si teď připadám že ten můj se někde ztratil. A tak moc bych ho teď potřebovala....

 Sype se mi vše pod rukama jako domeček z karet a nevím jak dál pokračovat.

Kudy vlastně vede ta správná cesta a proč je život tak krutý a nedokáže aspoň chvíli neházet klacky pod nohy????? Můžu si za to sama?? Asi jo,jen nevím komu sem co udělala,že nemůžu mít v životě aspoň trochu toho štěstí.

Nevím proč zrovna dnes mám tuhle divnou náladu. Přijde mi že se všichni za něčím honíme a víme vůbec za čím se ženeme????? Je vůbec něco nebo někdo kdo to ocení???? Tahle doba je tak uspěchaná a člověku nezbyde nic jiného než se přispůsobit.

Přijde mi že v téhle domě ne!!

Jestli máte někdo jiný názor klidně ho napiště a rozepiště.

 Dnes pšu tento článek zravna tak jak mě napadají slova,možná se to někomu bude zdát chaotické,ale jinak to nejde.

Je večer a já přemýšlím o čem jsem to vlastně chtěla psát.

Najednou se to vytratilo a zbylo jen ticho a večerní klid. Venku je zataženo,chvílemi spadne pár kapek a já se těším,jestli začne trochu pršet,bude se mi krásně usínat.

A to proto,že mám nad postelí střešní okno a miluju jak kapky bubnují na okno. Občas v dálce zaštěká pes a opět je ticho ....

Znáte ten pocit,kdy vám k životu stačí takhle krása???? Já ho mám nejraději a vím,ž tuhle chvíli mi nikdo nevezme. Mám prostor na přemýšlení a nejsem ničím a nikým rušena.

Nádhera sama o sobě.......

Nebudu rušit ten kllid a přeju hodně sluníčka ....

Sedím a dívám se jak život rozdává radost ,lásku a bohužel i zklamání.

Zklamání bolí a nejvíc bolí, když zklame člověk blízký a horší je to pokuď je to někdo z rodiny. Je to jak když se z klidného jezera stane bouře nevítaných rozměrů, kterou dokáže způsobit jeden člověk.

Pomoc.....

Už jednou jsem zde psala o pomoci.A bohužel jsme se v tomto týdnu setkala se situací,která mi nedá spát.

Pracuji v sociálním prostředí se zdravotně postiženými lidmi. Je to velmi potřebná práce a je to určitá forma důležité pomoci - té odborné.Teď nechci

Proč

si každý člověk dívá na to jak kdo vypadá?

Vždyť opravdová krása není na povrchu těla.Ta se přece ukrývá uvnitř člověka.Tak nevím proč je spousta lidí tak povrchních a nedokáže